• senator@hraba.cz

V knihovně jsem před nedávnem objevil knihu od Josefa Škvoreckého, která nese název Mirákl. Už jsem ji dlouho nečetl, a tak jsem si její děj musel připomenout. Jednou z vedlejších linek je i příběh faráře Doufala, který záhadně zmizí poté, co se v jeho kapli pohne při mši kříž. Škvorecký se při psaní inspiroval skutečnou událostí – takzvaným číhošťským zázrakem, který se měl stát na třetí adventní neděli 11. prosince roku 1949.

Tehdy farníci v malé vsi Čihošť zpozorovali, že se skutečně několikrát během mše v kostele Nanebevzetí Panny Marie pohnul kříž. Sám farář, který se ve skutečnosti jmenoval Toufar, si ničeho nevšiml. Zkazky o zázraku se však po okolí rychle rozkřikly, a tak se o celou událost začala zajímat složka tehdejší policie - Státní bezpečnost. Farář Toufar a několik dalších lidí bylo zatčeno a jejich výpovědi byly podle tehdejší, bohužel nejen v Československu, ale ani jinde ve světě v té době nikoli výjimečné, praxe získávány i mučením. Natáčení propagandistického filmu s názvem „Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení“ proběhlo tajně jedné noci v číhošťském kostele tak, aby se o něm místní nedozvěděli. Účastnil se ho i zmučený farář Toufar, který následkem krutých výslechů nemohl sám ani stát. Jediné záběry s ním pořízené jsou proto z kazatelny, kde mohl stát, ale jen opřen. Zbytek filmu je už jen vyfabulovanou „rekonstrukcí“ toho, jak farář vyrobil mechanismus z drátků, pomocí kterých při mši s křížem hýbal. Trapnost celého dokumentu netřeba rozebírat. Farář Toufar byl po natáčení odvezen do stále existující věznice Valdice, ale tam se jeho stav zhoršil natolik, že musel být převezen do Státního sanatoria v Legerově ulici v Praze, kde byl operován. Bohužel ani operace už mu život nezachránila.

Smrt pátera Toufara byla jednou ze smutných epizod vyhroceného pojetí třídního boje ve světě v padesátých létech, v tomto případě zaměřeného proti katolické církvi u nás. Podobné „zázraky“ se v té době staly i v dalších zemích – v Polsku v Čenstochové, v německém Güstrowu nebo v maďarském Debrecínu. U nás, na rozdíl od situace třeba v Polsku, represe vůči církvi měly ale nejdrastičtější projevy a dopad.

Čihošťský zázrak se udál shodou okolností přesně rok a jeden den poté, co byla Valným shromážděním OSN přijata Všeobecná deklarace lidských práv. Jedním z deklarovaných lidských práv byla a je i náboženská svoboda. Uplatňování tohoto lidského práva stálo faráře Toufara život a řadu lidí vězení. Nesmíme dopustit, aby se cokoli podobného mohlo v jakékoli podobě opakovat. Ačkoliv od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv uběhlo 10. prosince již 70 let, je třeba připomínat si příběhy bezpráví, které se u nás a ve světě kdy staly. Všeobecná deklarace lidských práv je bohužel porušována ve světě dnes a denně.

Kdyby tomu tak nebylo, byl by to skutečný zázrak. I o zázraky je však třeba bojovat.