• senator@hraba.cz

Je na čase si přiznat, že Istanbulská úmluva je naprosto zbytečný dokument, který v praxi nikoho neochrání. A nevidím tedy jediný důvod, proč zahlcovat náš právní řád zbytečnými ideologickými floskulemi.

Nutno říct, že se význam této úmluvy přeceňuje - a to jak ze strany zastánců, tak ze strany odpůrců. Je to typické kolbiště kulturní války, kdy se vybere zástupné téma a na jeho půdorysu se pak vede ideologický boj.

Já se však na tuto úmluvu podívám neideologicky a z čistě právního pohledu. A potom se musím zeptat, jaký má vlastně smysl?

Většinu požadovaných věcí totiž už Česká republika ve svém právním řádu má. Je tam hodně ideologických formulací, což podle mého názoru do právního řádu úplně nepatří – právní normy mají předepisovat normy chování) a ne deklarovat ideologická klišé.

Hlavním faktickým problémem je navrhovaná změna azylového práva. Nárok na azyl má mít i osoba, která ve své zemi čelí „genderově podmíněnému násilí“. A dokazovat se to bude zřejmě jen prohlášením dané osoby, nebo svědky, kteří žádají o azyl ní. Což by bylo v praxi snadno zneužitelné. Co se týče problematiky týraných žen, je vhodnější přijmout konkrétní zákonnou úpravu (např. zvýšení trestů za znásilnění, kdy bohužel často odcházejí pachatelé od soudů se směšnými tresty), která skutečně pomůže týraným ženám a bude řešit problém domácího násilí v ČR. A velice rád se budu na přípravě takové úpravy podílet.

Žádná úmluva však k vyřešení tohoto problému nepřispěje.